Jak udržet tempo s dancehallem? Průvodce pro ty, kteří mají pocit, že jim pořád něco utíká

Čím déle se dancehallu věnuji, tím víc mám pocit, že mi něco utíká. Člověk by čekal, že s přibývajícími zkušenostmi to bude přesně naopak, ale čím hlouběji do dancehallu pronikám, tím víc si uvědomuji, jak obrovské množství neustále nových informací to vlastně je.

Dancehall je sice jeden taneční styl, ale stojí za ním desítky let historie, množství neoficiálních podstylů a rozdělení, nonstop vznikající kroky, nová hudba i společenské souvislosti, které celý tanec formují. Na konci článku se dozvíte, jak si v celém procesu udržuji klid, i když se snažím o maximálně zodpovědný přístup.

Politika, nezávislost i každodenní život

Kořeny dancehallu sahají až na dalekou Jamajku. Jeho vývoj ovlivnila kolonizace, získání nezávislosti, politika, jazyk i každodenní život lidí. To všechno se promítlo do hudby, pohybu i způsobu vyjadřování. Právě proto se podle mě člověk neučí jen tanec, ale rovnou celou kulturu.

Zároveň ale neexistuje jedna oficiální osnova, podle které by se dancehall mohl předávat dál. Každý tanečník má trochu jiný pohled na historii, jinou zkušenost i vlastní interpretaci. Není výjimkou, že různí lidé popisují stejné období nebo stejný krok odlišně. A přesně to dělá celý ten proces učení krásným, ale zároveň hodně náročným.

Možná proto mám pocit, že dancehall člověk nikdy úplně nedostuduje. Ne proto, že by nebylo možné se zlepšovat, ale protože se nikdy kultura kolem nepřestává vyvíjet. Neustále si skládáme vlastní porozumění tomu, co dancehall vlastně je.

Pro mě ale není důležité držet krok s vývojem jen proto, abych jen tak zhruba věděla, co se děje. Chci být v obraze, abych dancehallu opravdu rozuměla. Chci rozumět hudbě, její evoluci, i tomu, proč se tanec mění. Zároveň cítím velký respekt k jamajské kultuře a záleží mi na tom, aby se její autenticita co nejvíce zachovala. Vnímám, že právě o to samotným jamajským tanečníkům jde, a myslím si, že je důležité o to usilovat i mimo jejich zemi.

Tančit autentický dancehall je ale mnohem složitější, než se může na první pohled zdát. Mnoho lidí vidí jen jednotlivé moves. Ve skutečnosti za nimi často stojí konkrétní období, příběh nebo skrytý význam. Když člověk začne chápat tento kontext, najednou se celý tanec otevře úplně jiným způsobem.

Konstantní FOMO?

Jak jsem naznačila, neustálý vývoj je složité sledovat. Pocit, že mi pořád něco utíká, mám dodnes. Rozdíl je ale v tom, jak s ním pracuji oproti předchozím rokům. Dřív jsem na sebe dávala tlak, že musím znát každý nový move, každý trend a být neustále o krok napřed. A jakmile tento trend neznám, tak jsem špatný tanečník. Jednoduše takové konstantní FOMO.

Dnes už k tomu přistupuji jinak. Ne proto, že by mi přestalo záležet na tom, co se v dancehallu děje, ale protože jsem přijala, že není možné vědět úplně všechno.

Už si nemyslím, že je potřeba umět každý nový krok nebo následovat všechny trendy, které stejně za rok pominou. To neznamená, že bychom je neměli sledovat. Naopak. Je dobré vědět, co se v kultuře děje, rozumět tomu a zajímat se o to. Jen není nutné mít pocit, že musíme všechno okamžitě umět a cítit se provinile, když tomu tak není.

Mnohem důležitější je podle mě porozumět základům. Chápat historii, vědět, jak se dancehall vyvíjel, a teprve na těchto základech stavět dál.

Někdy mám pocit, že sbíráme kroky jako pokémony. Když objevíme nějaký nový, chceme ho strašně moc umět. Jakmile se ho ale naučíme, odložíme ho stranou a běžíme za dalším. Přitom bychom se měli mnohem častěji vracet k tomu, co už máme. Pracovat s tím, prohlubovat kvalitu svého pohybu a hledat větší porozumění tomu, co už umíme.

Velkou roli dnes hrají i sociální sítě. Vytvářejí obrovský tlak na lákavý obsah, nové kroky i hudbu. Celý vývoj se tím pak ještě zrychluje. Někdy mám pocit, že ty nové kroky nebo skladby vznikají hlavně proto, aby bylo stále něco čerstvějšího, atraktivnějšího, lákavějšího. Ale vytrácí se tím kvalita a upřímnost, se kterými to lidé dělají. Nedokážu říct, jestli je to skutečně tak, ale je to něco, nad čím přemýšlím čím dál častěji.

Na druhou stranu si myslím, že trendy mají v dancehallu své místo. Často právě díky nim objeví dancehall lidé, kteří by se k němu jinak vůbec nedostali. Jeden virální pohyb nebo populární choreografie může být pro někoho prvním impulzem k tomu, aby se o tohle kulturu začal zajímat. A to je podle mě skvělé.

Přála bych si ale, aby trendy byly spíš začátkem než cílem. Když mě zaujme nový krok nebo movement, snažím se zjistit, odkud pochází, kdo ho vytvořil a proč vlastně vznikl.

Přijde mi škoda tančit něco jen proto, že to zrovna tančí všichni ostatní. Pokud bych měla někoho povzbudit k jedné jediné věci, pak přesně k tomu, aby byl zvědavý. Nejen na samotný pohyb, ale i na lidi, kteří za ním stojí.

A jak se z toho nezbláznit…

Na závěr bych se chtěla podělit o několik konkrétních věcí, které mi pomáhají udržet rovnováhu mezi studiem historie a sledováním současného vývoje dancehallu. Díky nim mám pocit, že se v množství informací neztrácím a zároveň nezapomínám na to nejdůležitější.

Kdykoliv mám možnost, dávám přednost lekcím zaměřeným na období old school a middle school, tedy přibližně od 80. let do roku 2010. Případně může jít i o kroky vzniklé mezi lety 2010 a 2015. Ať už jsem na Jamajce nebo na tanečním campu, právě tyhle lekce se snažím nevynechat.

Důvod je velmi jednoduchý. Většina lektorů během svých lekcí přirozeně učí novější moves, kterým se aktuálně věnují. Ty se ke mně tím pádem dostávají průběžně z více stran a je mnohem snazší se k nim dopracovat i později. Oproti tomu informace o starších obdobích dancehallu, nebo samotné foundation moves, dnes předává jen menší část lektorů. Hodně často se k nim člověk dostane pouze tehdy, když je cíleně vyhledává nebo si o ně přímo řekne. Když mám teda možnost sama ovlivnit, co se budu učit, téměř vždy sáhnu po starších obdobích.

Nejde mi přitom jen o kroky. Zajímá mě, jak tanečníci tehdejší dobu prožívali, co pro ně jednotlivé movementy znamenaly a jak na ně dnes vzpomínají. Pokud mám příležitost, snažím se po lekcích s lektory mluvit, ptát se na jejich pohled a dozvědět se co nejvíc o kontextu daného období. Teprve potom přichází prostor pro současné trendy, které se díky tomu učím s mnohem větším porozuměním.

Zároveň se snažím alespoň jednou za půl roku vrátit ke klíčovým pohybům, které formovaly historii dancehallu. Většinou to dělám před battly, kdy si znovu protančím nejdůležitější foundation moves, například Bogle moves. Jsou to kroky, které budou podle mě vždy relevantní. Nestačí se je jednou naučit – je potřeba se k nim vracet, opakovat je a neustále zlepšovat jejich kvalitu.

A pokud bych měla dát jednu radu někomu, kdo chce dancehall studovat do hloubky, byla by to tahle: pečlivě si vybírejte své učitele. Pokud je to možné, učte se přímo od jamajských tanečníků nebo od lektorů, kteří mají k Jamajce dlouhodobý vztah a kulturu aktivně studují. A když vás zaujme konkrétní move, zkuste zjistit, kdo ho vytvořil. Pokud už jeho creator neučí nebo není mezi námi, hledejte tanečníky, kteří mu byli nejblíž a mohou jeho pohyb i kontext předat co nejvěrněji.

Myslím si totiž, že tam začíná skutečné porozumění dancehallu. Ne ve chvíli, kdy umíme co nejvíc kroků, ale ve chvíli, kdy začneme chápat, odkud přicházejí, proč vznikly a jaké místo mají v historii.

A možná přesně proto mě dancehall nepřestává fascinovat. Čím víc se učím, tím víc zjišťuji, kolik toho ještě neznám. Neberu to ale jako něco frustrujícího. Naopak. Je to připomínka, že je to živá kultura, která se neustále vyvíjí. A právě v tom podle mě spočívá její kouzlo. Nikdy nemáte pocit, že jste na konci. Vždycky je co objevovat, čemu lépe rozumět a od koho se učit.